Rozvoj grafomotoriky

Základní pohyby při psaní a kreslení vycházejí z hrubé motoriky, z pohybu velkých kloubů. Proto pokud se dítěti kreslení nedaří, je hrubá motorika první oblastí, na kterou je dobré se zaměřit. Je třeba mít na paměti, že z rozvoje hrubé motoriky vychází rozvoj motoriky jemné, z té pak rozvoj grafomotoriky. 

Rozvoj hrubé motoriky

  1. umožnit dostatek pohybu, možnosti spontánního běhání venku, překonávání překážek, her s ostatními dětmi;
  2. doplnit o cvičení v tělocvičně, např. cvičením rodičů s dětmi, zařazení rytmických cvičení;
  3. při přetrvávajících velkých obtížích, konzultace s odborníkem (rehabilitační pracovník, lékař) a zahájení odpovídajících cvičení, rehabilitačního tělocviku

Rozvoj jemné motoriky

Rozvoji jemné motoriky napomáhají každodenní činnosti, sebeobsluha, manipulační hry, tvořivé a rukodělné činnosti. Nejlepším tréninkem jsou drobné práce (zašívání, přišívání, přebírání, zpracovávání těsta, prostírání, namotávání, úklidové utírání, pletí na zahrádce atd.)

Z hraček je vhodné vybírat stavebnice, mozaiky, puzzle. Pro rozvoj tvořivosti je velice výhodné, pokud se dítě samo může spolupodílet na výrobě svých hraček, pro činnosti rozvíjející jemnou motoriku je vhodné, aby mělo k dispozici zásobu různých materiálů - přírodnin (kamínky, šišky, kaštany, větvičky...) odstřižky látek, barevné papíry, korálky, kuličky. 

Činnosti rozvíjející jemnou motoriku

  • skládání kostek - vlaky, mosty, vyšší věže, hrady;
  • skládání mozaik, zasouvání kolíčků do otvoru - nejdříve používáme mozaiky s většími korálky, kolíčky, postupně volíme drobnější materiál. Při práci rozvíjíme uchopování špetkou prstů;
  • vkládání kuliček, korálků do láhví;
  • navlékání korálků, knoflíků, těstovin, matiček, rozstříhaných slámek. Zvyšujeme přesnost při zacházení s jemnými předměty, koordinaci obou rukou při trefování do otvorů;
  • stavění řad (vlaků) z knoflíků, korálků a přírodních materiálů. Řady mohou mít předlohu postavenou dospělým, v řadě se mohou pravidelně střídat určité skupiny - barvy, velikosti, tvary, materiály. Mezi skupinami můžeme dodržovat i pravidelné mezery, třídit je podle materiálů, velikostí, barev;
  • práce se stavebnicemi, různost stavebnic - vhodné je se vzrůstající koordinací pohybů postupné zmenšování jednotlivých dílů;
  • šroubování - uzávěry lahví, větší šroub a matka...Je vhodné, aby šroubování lahviček nebylo samoúčelné, proto uvnitř něco uchovávat, třídit (ukrýt vzkaz, úkol) atd.;
  • montování, práce s nářadím - lze využít dětského nářadí ke šroubování, zatloukání kladívkem apod.;
  • házení na cíl - míčky do krabice, knoflíky do misky, kroužky na tyč;
  • provlékání šňůrek otvory nejrůznějších tvarů - můžeme využít koupených dřevěných hraček, či knížek;
  • uzlování na šňůrkách - nejprve udělat jeden uzel, posléze určitý počet uzlů vedle sebe, postupně se naučit odhadovat a udržet vzdálenost mezi jednotlivými uzly, spojit uzlem tkaničku do kruhu, spojit dva provázky, udělat řetěz z krátkých provázků;
  • přišívání velkých knoflíků, prošívání látky nebo papíru (vypichování) jehlou s tupým hrotem;
  • výroba řetězu z kancelářských sponek;
  • vytváření tvarů z měkkého drátu;
  • úkony spojené se sebeobsluhou - zapínání knoflíků, zipů, zapnutí přezky, navlékání ponožek...;
  • oblékání panenek, plyšových hraček;
  • pomoc při každodenních činnostech v domácnosti - hnětení tvarů z těsta, vykrajování, míchání, krájení zeleniny, mazání másla, přesypávání, používání kolíčků na prádlo - věšení kapesníků, oblečků pro panenky;
  • zamykání, odemykání (dítě může mít v hračkách několik nepoužívaných visacích zámků), rozsvěcení světel, mletí koření, kávy mlýnkem;
  • listování v knize po jednotlivých listech;
  • motání klubíček z vlny;
  • modelování - z plastelíny, hlíny, těsta a dalších materiálů: hmotu mačkat, uždibovat, slepovat, hloubit v ní různě velké otvory, válet váleček, vytvářet krouživý pohyb při modelování koule;
  • malování - nejdříve můžeme použít prstových barev, přecházet na vodové a temperové barvy;
  • obtiskování - využít razítek s dětskými motivy, vlastní výroba tiskátek;
  • mačkání papíru - výroba větších i malých koulí;
  • střihání - zpočátku pouze přestřižení proužku papíru, ustřižení rohu, postupně přecházíme na přestřižení delší plechy. Můžeme střihat po čáře i bez naznačené linie, vystřihávat obrázky z časopisů apod.;
  • vytrhávání z papíru (vytrhávání malých částí) - skládání mozaik, vytržení proužku, určitého tvaru,...;
  • lepení - slepit z krátkých proužků dlouhý pruh, lepení řetězu, vystříhaných obrázků, koláží;
  • skládání z papíru - nejdříve přeložení papíru, později skládání jednoduchých tvarů (harmoniky, čepice);
  • skládání tvarů a figur z tyčinek, párátek, krátkých špejlí, slámek - buď podle předlohy nebo samostatné vymýšlení tvarů. Figury můžeme zkoušet skládat s předem vystřižených geometr. tvarů;
  • puzzle - skládání koupených puzzlí i skládání a výroba samostatných skládanek. Zde je výhoda zapojení vlastní tvořivosti, skládat může rozstřihaný obrázek, pohlednici i samotné geometrické tvary;
  • karetní a deskové hry, hra Mikádo;
  • obtiskování ruky, prstů do tácu s moukou, krupicí, pískem. Do těchto materiálů může zkusit i kreslit a nacvičovat vedení čar;
  • rozvíjení hmatu - dotýkání se předmětů z různých materiálů, poznávání materiálů hmatem. Můžeme využít misek s luštěninami, těstovinami, obilím,kamínky, korálky, knoflíky, krupicí, pískem...;
  • poznávání předmětu pouze hmatem - vytváříme "hmatové sáčky" či "krabice";
  • cvičení s prsty:

~        „hra na klavír“ – ťukání jednotlivými prsty na desku stolu, prsty se libovolně střídají;

~        „psaní na klávesnici“ – prsty se kromě vodorovného pohybu pohybují nahoru a dolů;

~        „solení polévky“ – špetkový úchop, jako když solíme (vhodné dát i skutečnou misku se solí);

~        otevírání zavřené dlaně postupně po jednom prstu;

~        „tleskání“ prsty – palec s ukazovákem, prostředníkem, prsteníkem, malíkem;

~        „tleskání“ ukazováky, prostředníky…pravé a levé ruky; 

~      „déšť“ – nejdříve ťukne do desky stolu ukazovák, poté ukazovák s prostředníkem, dále třemi prsty, čtyřmi prsty a ťukání se opakuje, tempo se může zrychlovat, ruce se mohou střídat.

Tato cvičení je vhodné doprovázet říkankami.

Tyto činnosti většinou nerozvíjí jen jemnou motoriku. Zároveň je rozvíjena celá řada dalších schopností - vizuomotorická koordinace, zrakové vnímání, prostorová orientace, koncentrace pozornosti, estetické vnímání a další.

Pracovní návyky při kreslení a psaní

Vytvoření správných pracovních návyků, je jednou z prevencí ortopedických a očních vad.

K pracovním návykům patří:

  • výběr kreslících a psacích potřeb
  • sezení
  • úchop psacího náčiní
  • postavení ruky při psaní
  • uvolnění ruky při psaní

Výběr kreslících a psacích potřeb

Při výběru potřeb ke kreslení myslíme především na účel použití. Pokud budeme při práci potřebovat vykrýt plochu, zvolíme barvy (prstové, vodové, temperové) a pastelky s širšími tuhami, křídy, progresa Při kresbě a cvičení určenému k rozvoji grafomotoriky volíme dobrou tužku, pastelky.

  1. z hlediska kvality je vhodné vybírat měkčí tužky a pastelky
  2. tvar psacího náčiní vybíráme takový, který dítěti umožní a podpoří jeho správné držení - nejsou vhodné příliš široké křídy a fixy nebo čtverhranný tvar 
  • vhodné je psací náčiní běžného objemu, odpovídající i rozměrům dětských prstů, je možné používat i tzv. trojhranný program
  • nepoužíváme krátké tužky a pastelky, které přesahují kožní záhyb mezi palcem a ukazovákem
  • naprosto nevhodné jsou kuličkové propisovací tužky, u nichž je dítě nuceno k tlaku

Poloha těla při kreslení a psaní

poloha těla ovlivňuje pohyblivost jednotlivých kloubů, jejich uvolnění a koordinaci. Má významný vliv na psychickou i fyzickou pohodu dítěte.

Při poloze vsedě by dítě mělo mít vytvořeny dobré podmínky podle své postavy. Není vhodný nábytek pro dospělou osobu bez přizpůsobení pro dítě. Při sezení by měla být chodidla opřena celou plochou o zem nebo podložku, nepohupují se a nekývají ve vzduchu. Váha těla spočívá na celé sedací ploše židle. Tak je zajištěna stabilita těla.

Kolena svírají se židlí přibližně pravý úhel, rovněž jako lokty s deskou stolu. Tělo je mírně nakloněno dopředu, prsa se neopírají o desku stolu. Obě ramena jsou ve stejné výšce. Hlava je v prodloužení osy páteře, mírně skloněna, oči by měly mít vzdálenost od papíru 25 - 30 cm.

Pro kreslení a psaní dítě potřebuje dostatek místa, aby se ruka mohla plynule a rovnoměrně pohybovat. 

Úchop psacího náčiní

Správný úchop umožňuje nejvyšší míru koordinace jemných svalových skupin ruky a prstů. Vadné držení psacích nástrojů může zapřičinit snadnější unavitelnost ruky, návazné nepříjemné, bolestivé pocity, které snižují motivaci ke psaní a kreslení. Únava a zbytečně vydávané množství energie se mohou později podílet i na zvýšené chybovosti. Navíc unavenou rukou se obtížně vykonávají plynulé pohyby, které při psaní potřebujeme, snižuje se rychlost psaní, prodlužuje se doba automatizace psaní jednotlivých písmen, slov.

Na správný úchop psacího náčiní je vhodné dbát již od počátku, kdy dítě začíná kreslit. Okolo třetího roku by měl být navozen špetkový úchop. Pozdější přirozené navození nemusí znamenat opoždění, ale je zapotřebí mu pomoci.

Správné držení psacího náčiní

  • je stejné u praváků i leváků
  • tužka leží na posledním článku prostředníku, seshora ji přidržuje bříško palce a ukazováku
  • ruka a prsty jsou uvolněny, nesvírají tužku křečovitě, ukazovák není prohnutý
  • prsty jsou vzdáleny od hrotu tužky přibližně 3 - 4 cm
  • malíček a prsteníček jsou volně pokrčeny v dlani

Navodit špetku můžeme pomocí cvičení jemné motoriky - úchopy korálků, drobných částic, "solení". Pokud i nadále má dítě potíže s úchopem, je vhodné používat speciální násadky na tužky. Opět je zapotřebí velikost a tvar vybírat podle dítěte. 

Postavení ruky při kreslení a psaní

Směr horního konce tužky směřuje vždy do oblasti mezi ramenem a loktem (konec tužky s ramenem svírají úhel přibližně 45 stupňů).

Správné postavení ruky při psaní usnadní naklonění pracovního listu, sešitu. Papír je vždy nakloněn nahoru tím rohem, kterou rukou dítě píše (u leváků levým horním rohem, u praváků pravým). Druhá ruka papír přidržuje. Při kreslení a psaní se pohybuje celá horní končetina, včetně ramenního kloubu. 

Pohyb vycházející z ramenního kloubu můžeme navodit mícháním vařečkou ve velkém hrnci, mletím kávomlýnkem. Zároveň však musí probíhat uvědomování si pohybu v rameni, dítě se např. může druhou rukou při pohybu ramene dotýkat.  

Dále můžeme pomoci "očičkem tužky" - vysvětlíme si, že tužka na svém konci může mít očičko (střed tvořený tuhou) nebo je můžeme na tužce nakreslit, přilepit. Vysvětlíme, že toho, s kým tužka kreslí, chce stále vidět. Jakmile se tužka podívá na druhou stranu, je smutná.

Uvolnění ruky při kreslení a psaní

Uvolněná ruka při psaní významnou měrou poznamenává grafický výkon dítěte a ovlivňuje i chuť kreslit.

Kreslení by mělo probíhat v uvolněné přátelské atmosféře. Při kreslení je pro dítě důležitá podpora dospělým, oceňování dílčích úspěchů, motivace přiměřená věku. Kreslení by mělo vnímat jako hru, práci na něčem příjemném a užitečném.

Grafomotorickým cvikům by měly předcházet hry a cvičení zaměřené na rozvoj jemné motoriky. Uvolnění ruky se často dostaví až po zmechanizování pohybu. Proto je vhodné pohyby při manipulačních činnostech i jednotlivých cvicích opakovat vícekrát za sebou. 

Je důležité, aby si dítě umělo uvědomovat a ovlivňovat svalové napětí a uvolnění. Jedna s účinných metod nácviku práce je motivace panáčkem "hadráčkem". Dítěti na hračce ukážeme volné končetiny. S nácvikem můžeme začít vleže, na měkké, pohodlné podložce. Nacvičujeme těžké "gumové" nohy, ruce. Můžeme zkoušet, pokud ruku či nohu nadzvedneme, sama se volně spustí k zemi jako u hadrového panáčka. Později stačí nacvičit pouze "gumové", uvolněné ruce před kreslením vsedě a uvolnění přenášet do kresby. Dítě necháme spustit celou paži podél těla, můžeme mu pomoci jemnou masáží, pohlazením paže, poskytnutím zpětné vazby o uvolnění. 

K uvolnění ruky při psaní také napomáhá rytmus, protože rytmizace zlepšuje plynulost pohybů. Kresbu jednotlivých prvků můžeme doprovázet písničkami, rytmickými říkankami. Velice vhodné jsou rytmické doprovody, které zároveň tvoří slovní podporu, instrukci, odkud kam má dítě čáru vést.

Metodika kreslení a psaní levou rukou

Pokud začínáme cílevědomě a systematicky pracovat s předškolním dítětem, měli bychom vědět, jak je to s jeho lateralitou, která ruka je dominantní.

Pro leváky může být obtížnější upevnit si směr psaní - zleva doprava. Proto v počátku bývá přirozená tendence leváků psát opačně. Z tohoto důvodu je vždy vhodné kreslit čáry ve směru zleva doprava, prohlížet si obrázky v tomto směru, rovněž tak stavět kostky, stavebnice, dávat předměty do řady, určovat si, co je první, poslední.

Odlišnost psaní mezi leváky a praváky je pouze v naklonění pracovního listu. U leváků je nakloněný levým horním rohem nahoru. Pokud má dítě s náklonem papíru potíže, je možné na stůl předkreslit nebo jinak vyznačit požadovaný náklon. Držení tužky, postavení ruky při psaní zůstává stejné jako u praváků, pouze v levé ruce. 

Nejčastější chybou u leváků bývá tendence ruku v zápěstí nadměrně ohýbat, vykrucovat. Důsledkem tohoto postavení ruky je zvýšená únava při psaní, bolestivost celé paže, často zpomalení psaní, nechuť psát. Tomuto nesprávnému návyku předejdeme zejména nakloněním papíru, kdy dítě není nuceno ruku vytáčet, aby si na nakreslený nebo napsaný text vidělo.

Výběr psacího náčiní vůbec nemusí být odlišný od praváků. Je však u některých nástrojů. V dětském věku jsou to především nůžky. V pozdějším věku mohou být pro leváky potřebné i jiné nástroje - škrabky, otvíráky, apod.

 

Zdroj: Bednářová,J. - Šmardová, V.: Rozvoj grafomotoriky, Brno, Computer Press 2006

Jucovičová, D. - Žáčková, H.: Dysgrafie. Nakladatelství D+H 2005

Upravila B. Jarolímová

 
Back to Top